Zpráva z patnáctého jednání zastupitelstva
 
Je zcela zjevné, že se musím dlouhodobě smiřovat s trvalou pasivitou většiny svých kolegů, která 
u některých hraničí až se zbabělostí a také s faktem, že nebýt mne, tak u nás asi zcela zanikne
všude jinde běžné rozložení sil na koalici a opozici. I tak mne ale překvapilo, že zcela bezobsažná 
zpráva kontrolního výboru přednesená jeho soudruhem předsedou, který opravdu nezapře svůj velký
historický vzor z Červeného hrádku, nepřiměla nikoho z kolegů když už ne k odporu - tak alespoň
k nějakému "statečnému" dotazu. Jsem nicméně ráda, že se mi alespoň podařilo usvědčit pana 
místostarostu Hambálka ze zjevné lži, která je i v citované nezprávě kontrolního výboru. Jestliže se
totiž - jak sám potvrdil - zabývali s kolegy v radě potřebou změnit inkriminovanou směrnici dávno
před oněmi podivnými nákupy, tak ji současně dost těžko mohl neznat. Jinak ale nezbývá než doufat,
že naše orgány činné v trestním řízení budou postupovat poněkud důkladněji a hlavně kompetentněji
než náš tak trochu zbytečný kontrolní výbor. Až do té doby tedy zde snad už jen jeden postřeh - a 
sice zděšení některých kolegů z té hrůzy, že by soutěž proběhla řádně a nákupní poptávka byla dle 
směrnice zveřejněna - kdoví kolik by pak přišlo nabídek a ještě ke všemu třeba i z celé republiky a 
kdo by se s tím potom četl. Možná, že pan Caroll měl raději napsat Lenku v říši divů ...
 
Z ostatní projednávané problematiky stojí za zmínku - a to velmi důraznou - pro mne až nehorázné
a skandální rozhodnutí rady města o likvidaci komise s více než šedesátiletou tradicí, která měla
jako jednu z hlavních náplní své práce podchycovat životní jubilea našich spoluobčanů a dokázala
tak na rozdíl od našich pánů radních - kteří zatím nedokázali nic - potěšit celou řadu dědečků a
babiček Ukazovala, že naše město může mít i lidskou tvář a že alespoň občas něco pro své rodáky
a dlouholeté obyvatele udělá. Můj šok byl o to větší, když tuto ukázku nechutné arogance obhajuje
farář se zdůvodněním, že to tak dělají i v jiných městech. No alespoň mám tedy trochu jasněji - proč
ho v té jeho církvi nechtěli za biskupa - přestože toho pro své zvolení tolik udělal a dokonce nás chtěl
opustit uprostřed rozdělané práce, kterou má tak rád. Kázat vodu a pít víno - kde jsem to jen slyšela. 
Ale musím přiznat, že pan starosta ho v tom nenechal a ač se jej nikdo na nic neptal, tak obratem
sebejistě prohlásil, že si lidé nepřejí, aby za nimi někdo chodil /týkat se to jeho, tak je plně chápu/ a
že si výslovně přejí být předvoláni, když si někdo z chlapců zrovna udělá čas a hezky si přijdou na
úřad pro diplom. Zkuste si to představit - asi něco jako Plhovi z Kojčic u Pejřimova ...  

 

 
Před patnáctým jednáním zastupitelstva
 
Pro tentokrát se zdá, že nás zase jednou čeká trochu jednodušší agenda a je docela možné, že leckdo z kolegů - a možná, že i já sama - budeme bojovat více se zimou v sále, která občas umí být i dosti vlezlá - než s programovou agendou. Několikrát v minulosti se ale již ukázalo, že i při zdánlivě jednoduché agendě to někdy velmi zajiskří a řada čtenářů mi jistě dá za pravdu, že při personální skladbě našeho zastupitelstva nezbývá než být neustále ve střehu. Mimo jiné budu určitě chtít vědět, jak je možné, že když sama obratem splním svůj bezprostřední slib a hned první den po minulém jednání - na úkor svých jiných povinností - uklidím před bývalou kinokavárnou to nejhorší a opatřím ji alespoň varovnými cedulkami - za což mi celá řada z spoluobčanů vyslovila někdy až nepřiměřené uznání - tak je bohužel zcela evidentní, že žádná další opatření nikdo ani náznakem nepodnikl a zřejmě se tedy i nadále bude čekat až tam někomu spadně něco na hlavu. Nejsem zlomyslná, ale těm kdo kolem pouze jezdí auty to asi opravdu neublíží ...
 
Nechci tajit, že budu velmi zvědavá na vyjádření kolegů k opožděné zprávě kontrolního výboru  ve věci nákupu služebních automobilů, která má zjevně působit dojmem, že se vlastně až tak nic moc nestalo a že sem tam nějaké to porušení platné legislativy nás přece tak nějak nerozhází. Ve slavném českém filmu, který v šedesátých letech minulého století byl velkým signálem tehdejší nové vlny - v absolutní klasice parodického a komediálního žánru - Limonádový Joe - je přece ona slavná věta, která praví - "Padouch nebo hrdina - my jsme jedna rodina". Legraci ale nechme být. Jak víte z mé rubriky "aktuálně", tak jsem podnikla své vlastní právní kroky, protože zjevná nechuť se k této ostudě postavit čelem byla oním podivným zpožděním signalizována velmi čitelně a ať se to kolegům líbí nebo ne, řádné přešetření pokračovat každopádně bude. Až podle okamžitých okolností tedy zvážím, nakolik je účelně, abych celou věc zítra ještě vůbec nějak komentovala. Pevně však věřím, že budete všichni i nadále velmi pečlivě a samozřejmě třeba i kriticky sledovat moji práci a pokud se nebudete moci zúčastnit našeho jednání, sledujte i nadále audio online přenosy - třeba už jen proto, aby se nemohly vracet snahy ze strany některých kolegů tvrdit, že to vlastně nikoho nezajímá nebo že to dokonce ruší klid na práci...
   

 

 

TOPlist