Po třicátém prvním jednání zastupitelstva
 
Asi nikdo z diváků či posluchačů nemohl nepostřehnout podstatně klidnější atmosféru jednání, která u některých kolegů hraničila až s apatií. I když většina z nich zrovna nehýří aktivitou nikdy a se smutkem musím konstatovat, že několik z nich nepromluvilo doposud ani na jednom ze všech uplynulých jednáních zastupitelstva, což mne opakovaně zaráží - stejně se musím podivit, že i  jedno z nejdůležitějších rozhodování v celém kalendářním roce, kterým je roční rozpočet, se téměř obejde bez diskuse a natožpak kritiky. Dokonce i pan starosta byl po celou dobu jednání nějak podivně zkrotlý - že by už předvolební obavy nebo snad nějaké jiné starosti ?
 
Jako většinou proběhly převody majetku bez komplikací. V jejich rámci přišel na pořad i mnou předem zmiňovaný převod muzea na kraj, kde jsem měla připraveny nějaké otázky - ty ale byly z větší části vysvětleny a trochu, ale opravdu jen trochu rozptýlily moje obavy o budoucnost muzea jako takového včetně našich vlastních vystavovaných exponátů. Konečný výsledek však uvidíme až v budoucnu. Každopádně mne opakovaně těší, že zodpovědní pracovníci úřadu zjevně studují tyto mé veřejně prezentované informace a někdy i bývají na mé otázky dobře připraveni. 
 
Pokud jde o vyhlášku o regulaci hlučných činností, která byla předložena v novém znění, nemám problém vyřknout pochybnost a to z prostého důvodu - jsem si totiž jistá, že nebudu sama, komu vyhlášky na území našeho města více méně přijdou zbytečné, když není kdo by dokázal vynutit jejich dodržování a sankcemi "ocenil" jejich časté porušování. Je to smutné, ale je to tak. To je realita. K samotnému rozpočtu jsem se vyjádřila již v předchozím článku a názor jsem nijak nezměnila. Pokud nebude všem sportovcům v našem městě měřeno jedním metrem, není co řešit. Proti návrhu rozpočtu jsme však hlasovali bohužel pouze dva. Všichni ostatní buď jsou nebo snad dokonce přímo musí být - zcela spokojeni
 
Poté přišel na řadu bod pro občany našeho města a jejich návrhy, dotazy a připomínky, ale ty se tentokrát nějak neobjevily a pak totéž v podání nás zastupitelů. Probrala i proprala jsem nepořádek kolem podzemních kontejnerů, který si děláme sami a dost výrazně tomu napomáhá i to, že pořád nefunguje osvětlení nad kontejnery u Billy ani na parkovišti u Národní ulice. Tak snad se už brzy dočkáme nápravy. Zajímalo mě i vypsané výběrové řízení na hlídací službu na ubytovně TGM, což mi bylo zodpovězeno, ale i když mi dnes nebylo nijak do smíchu, poznámka našeho starosty mne málem rozesmála. Když jsem vyzdvihla snahu stávající služby v podobě úsporných opatření el.energie, bzučáku na dveřích, aby tam nebyl volný vstup pro kohokoli a dalších zlepšení - pověděl nám, že je to zásluhou města (chybělo už jen TO JÁ, TO JE MOJE ZÁSLUHA), ale nedochází mu přitom to nejdůležitější a neuvědomuje si zřejmě, že někdo s tím nápadem musel přijít - a z městského úřadu to rozhodně nikdo nebyl ...
 

 

 

Před třicátým prvním jednáním zastupitelstva

 

A máme tu první zasedání v tomto roce a vzhledem k předkládanému rozpočtu města Varnsdorf vlastně možná i nejdůležitější. Po pár minutách studování samotného rozpočtu jsem si říkala, že by nebylo na škodu, kdyby byly komunální volby každý rok, protože by si tak přišla na své celá naše veřejnost. Ale pokud se vrátím do reality, rozhodně mi vadí, že za tímto účelem je naše plánované hospodaření těžce v červených číslech, i když budeme poslouchat, jak se na to vlastně ty tři roky šetřilo a tak mínusová položka se vlastně srovná. Nejsme v tom sami - z větších měst u nás na severu se nepotřebují ve volebním roce občanům podbízet pouze v Chomutově a velmi malý schodek plánují Litoměřice. Zlé jazyky by možná takovouto rozpočtovou politiku označily okřídleným heslem - po nás potopa.

 

Hlavním důvodem, proč opět nemohu rozpočet podpořit však není jen má obava, abychom měli s čím hospodařit i v příštím volebním období. Musím se stále opakovat, když se odmítám vyrovnat s položkou 2 mil. dotací do fotbalu a není to jenom proto, že je tento sport trvale vyvyšován nad ostatními, ale také proto, že se do fotbalu v tomto roce investuje dalších cca 11.mil Kč. Kdepak jen asi jsou ty zaručené dotace ? Především si ale myslím, že dočasně uspokojivý stav naší ekonomiky by měli občané pocítit spíše přímo a ve svém budoucím programu budu opět usilovat například o bezplatný svoz odpadu po vzoru jiných a podstatně úspěšnějších měst.

 

Také musím konstatovat, že tento styl tvorby rozpočtu až dojemně koresponduje s představami našeho trestně stíhaného premiéra, který má všechny ostatní za blbce a zcela vážně koncipuje vládní programové prohlášení vlády tak, aby si v něm každý našel kostičku a dal pokoj. Jeho místní pohůnci ve vedení našeho města jej takto tedy věrně následují a nakonec jej možná postupně všichni doženou i v tom trestním stíhání. Jsem však skálopevně přesvědčena, že většina spoluobčanů používá vlastní rozum a mnohokrát jej ve volbách již prokázali. A bude to tak i u nás.

 

Ještě před rozpočtem bude pro mne zajímavým bodem darování budovy muzea kraji. Vím, že jsme odsouhlasili v loňském roce převod, ale mám za to, že to není totéž jako výraz dar a pak mi velmi vadí podivně krátká lhůta, která nám dovolí využívat muzeum po rekonstrukci pouhých 5 let . A co potom ? Bude budova sloužit k přehlídkám čínských uniforem ? Nebo k čemu. Hlavně, aby z ní nakonec nebyla mešita. Doufám, že dostanu na tyto otázky dostatečné odpovědi od našeho pana Všeználka. Dále se určitě budu zajímat o jedno zcela konrétní výběrové řízení a také o některé poněkud nejasné formulace z některých usnesení rady města. Ale jsem si jista, že nás chlapci i sami od sebe budou sebevědomě informovat, jak pilně pracovali pro město ty dva měsíce, co jsme se neviděli. No, už se jim to krátí ... 

TOPlist